Dobrodružství E.H.

Filip byl stále v nemocnici. Převezli ho do Bridgeportu na tu speciální léčbu. Každý den mi volá sestra z nemocnice jak na tom je. Už se zlepšuje. Už prý i komunikuje. Dojela bych za ním, ale mám doma Darcy a do Bridgeportu je to pěkně dlouhá cesta tak si ji nemůžu dovolit nechat doma samotnou. Filipa by měli propustit za 4 dny. Doufám že ho propustí, jelikož ho chci opravdu vidět a být zase s ním.

Když tu teď není Filip snažím se s Darcy být co nejvíce. Snažím se jí trochu vynahradit Filipa když tu teď s ní nemůže být. Ob
čas se mě zeptá: Mami? A kde je táta? A já ji odpovím něoco v tom smyslu že je v nemocnici, ale že zanedlouho se vrátí a všichni budeme spolu. 

Za 10 dnů je den Sněhové vločky. Darcy už se těší a já vlastně taky. Jenom to bude náročné péct zase plno cukroví, uklízet a ještě se starat o malou ďáblici. 

Je 14.12. a venku je krásné zimní počasí. Napadne mě si zajet s Darcy do parku se podívat na zimní festival. Nemáme to daleko. Vzala jsem ji do kočárku a byly jsme tam za 20 minut. 

Tam už bylo spousta Simíků. Darcy jsem vysadila z kočárku a položila ji do sněhu, jelikož to chtěla. Darcy je vždycky nadšená ze sněhu. Na zimním festivale bylo plno známých tváří. Tak jsem se ji nebála vyhovět.

Už jsme se skoro všichni znali minimálně od vidění. 

Měla jsem u sebe snowboard tak jsem si řekla že vyzkouším co jsem všechno zapomněla. Když jsem byla puberťačka tak jsem v zimě místo učení blbla na U-rampě s klukama. Nehledejte v tom nic složitého... Prostě jsem s nimi jezdila. 

Vyšplhám na rampu, vezmu si snowboard a jedu. Na začátku to bylo takové neohrabané, ale po 10 minutách jezdím už skoro jako před pár lety.

Zanedlouho jsem šla dohlídnout na Darcy...

Omlouvám se za to že tu je díl po měsíci, ale pořád mi padají Simíci a nedá se už ani fotit:(

Aňulí