středa 19. června 2013

Dobrodružství Emili Hart- objasnění a nečekané potíže

Dobrodružství Emili Hart

Dojela jsem domů a s nikým jsem se nechtěla bavit. Bylo mi šíleně divně. Co když se s tou holkou v parku vídá už nějakou dobu za mými zády?! Ne nemůžu na to myslet... Vzala jsem si knížku a pokračovala jsem ve čtení. Vůbec se mi nešlo soustředit tak jsem toho nechala. Byla už skoro tma a já byla vyčerpaná. Usnula jsem.
Zanedlouho mě probudily korky. Nechtělo se mi vstávat, ale otevřela jsem jedno oko. Rozhlídla jsem se trochu po místnosti a uviděla jsem Filipa! Myslí si že spím. Mám to předstírat nebo se ho na to všechno zeptat? Po krátkém rozhodováním jsem vstala a šla k Filipovi.
Filip: Ty nespíš?
Já: Kde jsi byl?
Filip: No v Sunset Valley teď jsem se vrátil...
Já: Víš Filipe.. promiň, ale já jsem tě před 2 hodinami viděla v parku s nějakou ehm (dlouho odmlka)... ženskou?!
Filip: Emili! Ty mě špehuješ?
Já: Ne... Kdo to je?
Filip: Uklidni se! Všechno ti vysvětlím...

Já: Čekám....
Filip: Je to bývala spolužačka ze Sunset Valley
Já: A co tady dělá?
Filip: Je strašně dotěrná! Kdysi jsme spolu chodili, ale to bylo asi v 8. třídě na základce. Jela se mnou, jelikož říkala že se chce podívat nebo co...:D
Já: Fajn, ale proč se na tebe tak lepila?
Filip: Emili! Nic mezi námi není! Je to kamarádka. Možná to vypadalo divně, ale je to tak!
Já: Filipe. Já se moc omlouvám, ale nedokázala bych bez tebe být. Já se moc bála že mě podvádíš a...
Filip: Nic neříkej, chápu tě. Nikdy bych tě neopustil...následoval dlouhý polibek...


Já jsem, ale blbá! Fakt! Já ho tak miluji že bych byla schopna si přimyslet všechno co je snad možné! Auu! Moje břicho! Mám ho větší a větší myslím že budu do týdne rodit. Mám trochu obavy, ale když si pomyslím že budeme mít asi dceru tak.... aww:3

O 5 dní později

S Filipem se máme skvěle. Nic nám nestojí v cestě. Čekáme spolu miminko a myslím že budu rodit. Každou chvíli zvracím. Také mám smíšené chutě! Dám si klidně dýňový koláč a potom hned smažený sýr a zapiji to horkou čokoládou. Filip mi řekl že by mě měl odvést do nemocnice aby jsme tam nemuseli pár hodin před poroden ne-li tam jet při porodu. Sbalila jsem si věci a vyrazili jsme. V nemocnici jsem dostala nadstandardní pokoj i s televizí!:D Filip se rozloučil a odjel. 

Jak jsem šla v noci spát nemohla jsem usnout a bylo mi strašně špatně a nehorázně mě bolelo břicho, ale tak nějak jinak. Zavolala jsem sestru popsala jsem ji bolest a ta řekla že musíme okamžitě na sál a že zavoláme doktora. Přiřítili se za pár minut dva doktoři a jedna porodní asistentka. Byli strašně nervózní a strašně pospíchali. Měla jsem rodit přírodní cestou, ale zaslechla jsem že okamžitě musíme jít na sál nebo to nedopadne dobře. O co tady sakra jde? Pomyslela jsem si. Začala se mi motat hlava a začínalo se mi černat před očima. Slyšela jsem několik hlasů, které na mě volaly. Pamatuji si taky že mě někam vezli a nic víc. Ještě vlastně něco... VELKÝ BÍLÝ TUNEL A SVĚTLO! Pak už mě jenom probudily něčí ruce a hlas. Otevřela jsem oči a uviděla jsem ty dva doktory co na začátku před porodem. Vůbec jsem nevěděla co se stalo. Zeptala jsem se tedy...
Já: Co se stalo?
Doktor:  Slečno Hartová. Pojďte se posadit. Váš porod byl velmi komplikovaný.
Já: A co se stalo? Však jsem byla v té nejlepší formě!
Doktor: Jak jsme vás ráno vyšetřovali měla jste někdy ze začátku nějaký pád?
Já: Je mi to trapné, ale ano. Oslavovali jsme a já se opila a spadla jsem na břicho.
Doktor: Měla jste porušený jeden nerv a to jsme zjistili až dnes. Kdyby jste rodila normálně, nemusela jste to vůbec přežít. Už tak to i císařským řezem bylo velmi špatné. Miminko je v pořádku je to holčička. Gratulujeme! Teď musíme. Mějte se!
Byla jsem strašně zaskočená! 
Osudná noc, osudné pití... 

A jedna bonusová fotka z nemocnice:D

Aňulí