čtvrtek 9. května 2013

Dobrodružství Emili Hart

Dobrodružství Emili Hart

Načekaly jsme dlouho a Filip dorazil domů. Konečně ho budu moci představit mamce. Doufám že se jí bude líbit. Všichni jsme se setkali v obýváku a nastala trapná chvilka ticha:D rozhodla jsem se začít... Já: Ehm, mami toto je Filip. Filipe toto je moje matka.
Moje mamka: Ahoj Filipe jsem velice ráda že tě poznávám.
Filip: Nápodobně paní Hartová. Máte opravdu skvělou dceru.
Mamka: Já vím je to moje zlatíčko. Víš že když jí byly tři roky tak..... 
Dále jsem to nemohla poslouchat tak jsem radši odešla do kuchyně dělat svačinku. Jediné co jsem slyšela byl smích. Je super že si máma s Filipem sedli. Mám,ale menší problém. Mamka neví že jsem těhotná. Sice to vůbec nejde na mě vidět, ale i tak se to musí dozvědět.

Asi po půl hodině přišla za mnou matka a vypadala dost naštvaně. Co se jí zase stalo! To si ze mě dělá srandu ne? Před 5ti minutami se tam smála s Filipem a teď se tváří jak nevím co. Já: Mami? Stalo se něco? Zeptala jsem se... Mamka ke mě přišla a řekla mi: Emili ty jsi těhotná? 
Já: Mami jak to víš!? Matka: Takže zlato! Zkus si zajistit lidi, kteří ti od baráku odvedou ty papparazzi. Tím chci říci že oni tam začali křičet něco v tom smyslu, jak dlouho jsi těhotná a kde se to stalo... prasata! Já: Mami! Ok čekám dítě, ale měla by jsi být ráda! 
Matka: Filipa znáš půl roku, co když není ten pravý! Já: Mami to by stačilo. Já ho miluji a budu ho milovat. Ty si s otcem byla 4 roky a podívej se na to všechno... kde je!? No!? nevíš! a to jsi ho znala přes 10 let. Matka se na mě podívala napřáhla ruku a lištila mi! Au! To je poprvé co mě liskla... 

Rozběhla jsem se a utíkala jsem pryč. Filipovi jsem to nestihla říct ,protože se sprchoval a já nechtěla čekat. Nasedla jsem do auta a odjela jsem do parku. Začaly mi téct slzy. Vyhledala jsem nejbližší lavičku sedla jsem si na ní a asi půl hodiny jsem zírala do tmy. Začala mi být zima, ale nechtěla jsem se vrátit. Lehla jsem si a usnula jsem....

Aňulí