Dobrodružství Emili Hart

Po týdnu...

Byla jsem naprosto na dně od Filipové smrti. Už byl i pohřeb. Byla jsem tam jenom chvíli, ale pak jsem s pláčem utekla. Je mi bez něj smutno! Každý den chodím k jeho hrobu, truchlím. Připadám si chvílemi jako cvok, jelikož si povídám s jeho hrobem... Nevím jak to bude dál. Možná vyhledat psychiatra? Zavolat matku aby přijela z Bridgeportu sem za mnou na nějakou dobu? Nevím, fakt ne...

Taky skoro vůbec nejím, na smutek pomáhá zmrzlina, ale mě to vůbec nezabírá ať ji jím v jakémkoliv množstvím. Jednou jsem došla na hřbitov bylo asi 16:00 a já zase stála u jeho hrobu. Pak mě přepadla únava a neměla jsem sílu dojít domů tak jsem si lehla na kamennou lavičku na hřbitově a usnula... Zanedlouho mě probudilo nějaké šimrání a taky velký chlad. Co to?! Rychle jsem se probudila, ale nikoho jsem neviděla. Podívala jsem se na hodinky a bylo něco po půlnoci... Byla jsem trochu vyděšená, jelikož jsem netušila že bych tak tvrdě usnula na 5 hodin, přímo tady na hřbitově. Začala jsem se strašně bát, chtěla jsem jít domů, ale bála jsem se stoupnou.

Uslyšela jsem šustění v křoví a teď mi opravdu začalo bít srdce jako o život! Uslyšela jsem slabým hláskem něco jako kdyby někdo volal moje jméno... Sebrala jsem odvahu a stoupla jsem si a zeptala se: Haló? Volá mě někdo?

Asi za 10 sekund se mi zablýsklo před očima a uviděla jsem ducha... Byl to duch Filipa! Nevěděla jsem co dělat. Přišel ke mě a podal mi ruku. Podíval se mi do očí a pousmál se na mě tím svým okouzlujícím úsměvem. Nevěděla jsem co na to říct! Filip mi řekl: Ahoj Emili, promiň že jsem tě opustil, moc mě to mrzí. Dneska mě vidíš, jelikož je úplněk... O úplňku se můžeme setkávat, ale mám ještě jedno řešení...

Emili: Filipe! Miluji tě! Prosím... neodcházej... A jaké řešení?! O čem to mluvíš?

Filip: Jsem mrtvý asi týden a znám se s ostatními duchy a ti říkali něco jako, když je Simík po smrti tak do 14ti dnů (od smrti) tě může pravá láska zachránit.

Emili: Ano? Ale jak?

Filip: Je to lehko- obtížné, to říkali ti duchové, moc jsem to nepochopil... "Znovurození" tak se tomu říká... Ti duchové říkali že se to dělá nějak takto: Musíš mít pravou lásku, která tě políbí z pravé lásky. Potom se já (jako duch) vrátím do hrobu a ty ho vezmeš s sebou. Zajdeme do vědecké laboratoře a tam mě možná vrátí k tobě...

Emili: Miluji tě...

Políbila jsem ho a při tom mi stékaly slzy po tváři.

Filip se na mě usmál a řekl mi: Emili je možné že to nepůjde... prostě že to v té laboratoři nedokáží, ale tímto úžasným polibkem, který jsi mi dala tak by se šance měla zvýšit.

Nestačila jsem mu nic říct a on se vrátil zpět do hrobu. Nevěděla jsem jestli to byl sen nebo pravda, ale vzala jsem jeho urnu a dala si ji do inventáře. Pak jsem nasedla do auta a to už bylo ráno. Byli jsme tam tak dlouho a přitom tak krátko... Jela jsem do Výzkumné laboratoře abych vrátila mezi živé Filipa...

Aňulí